Tak honem další díl našeho italského putování, jinak budeme ještě do vánoc psát o Itálii a vy příjdete o všechny novinky z vesnice. Takže. Tohleto je prosím Pisa:
Jedno z nejkrásnějších a turisticky nejnavštěvovanějších měst. Opět.
A vůbec nás nerozhodilo, že nás přivítalo deštěm. Přečkali jsme ho v kavárně pod stříškou. Naštěstí ale stříška nebyla úplně tak nepromokavá, takže Pražačka mohla krásně zachytit kapky na ubruse.
A pak už jsme vyrazili do města. A šikmá věž je doopravdy šikmá.
Největší úspěch, jakého kdy mohl neschopný architekt dosáhnout. Stavěli to na několikrát, vždy když měl někdo větší ambice než strach. Na vině je nestabilní podloží a mělké základy.Začali stavět v roce 1173, ale během 12 let se odvážili jen tří pater. Mimochodem tehdy se prý nakláněla na opačnou stranu než dneska! Pak v roce 1270 další pokus, ale zase se to moc naklánělo, a tak ambice postavit nejvyšší věž světa ztroskotala. Až v půlce 14. století to dostavěli a pověsili tam zvony. Dneska už je věž nějak odborně přivázaná, protože už byla vychýlená asi o 5 metrů. Teď jsou to jen tři. Pat a Mat, náš vzor! Akorát ten anděl z ní spadnul, asi nedával pozor.
Na Piazza dei miracoli, tedy náměstí zázraků, je hned několik zázraků. Proto se tak vlastně jmenuje. Spoustu divů na jednom místě. A každý má symbolizovat jednu etapu lidského života. Baptisterium (zrození), věž (dosažení rozumu), katedrála (symbol svátosti a zdraví), hřbitov (smrt) – a maximální koncentrace turistů. Například při sypání cukru do vody se za dané teploty při určité koncentraci už další nerozpustí. Bohužel pro turisty tohle pravidlo neplatí.
Dřív byla k požírání přebytečných turistů určena tahle roztomilá zvířátka.
Jenže se nechtěla přežrat, tak radši zkameněla. Nebo je to přestalo bavit. Přece jen katedrála už tam je od 11. století.
Téměř strašidelné výjevy na dveřích. Na vesnici bychom takové dveře asi nechtěli, ale uznáváme, že si s tím někdo dal fakt hodně práce.
A toto je největší baptistérium v celé Itálii.
Detail vstupní brány:
A vnitřek:
Detaily různých věcí a výjevů. Bohužel už si Pražák nepamatuje, co to přesně bylo. Ale má to nevyčíslitelnou historickou hodnotu.
Tady vidíte, že kočička… tedy lev… je pánem tvorstva. A je dobré to ukazovat miminkům hned při pokřtění.
I v Pise platí gravitace. Vidíte názorně, že lampička visí směrem dolů.
Po tajemných schodech se dá vyjít i do druhého patra.
A konec zvonec, musíme jít zase dál.
Je zajímavý, že v každém městě, které jsme navštívili, jde najít hezký, křivolaký a jinak romantický uličky.
Vždycky vypadají tak jako že si řeknete „typicky italsky“, ale přesto každé město působilo trochu jinak.
Kdo nevěří může si to tam jet ověřit.
A nebo si může proklikat všechny příslušné příspěvky na našem blogu.
Toto je Piazza dei Cavalieri, kde bývalo ve středověku centrum města. Vpravo Palazzo dei Cavalieri, vlevo Palazzo dell’Orologio.
Bohužel to nejdůležitější, kvůli čemu jsme přijeli, jsme neviděli. Orto botanico di Pisa je nejstarší evropská univerzitní botanická zahrada. Založena byla roku 1544. A my jsme uznali, že s unavenýma dětma bychom si to nemohli adekvátně vychutnat, takže máme aspoň záminku k tomu se sem vrátit.
Tak to je letem světem Pisa.
A jelikož vás máme rádi, tak vám jako bonus dáme ochutnávku ze Sieny. Takže pokud jste již znavení, můžete si zatím skočit odpočinou třeba tady.
Mějte se hezky a brzy zase v plné síle!
pražáci na vesnici 