Jak jsme se probudili ze zimního spánku…
… a z nečinnosti tady na blogu. Už ani nevíme, co jsme tu psali naposledy. Takže ani nevíme, co víte, a co nevíte. Každopádně tohle jsou tulipány, kterých Pražačka na podzim zakopala požehnaně a takto se jí teď začínají odvděčovat. Měli jsme dokonce v plánu jet se podívat na tulipány do Holandska do zahrady Keukenhof, ale když vidíme, kolik nám jich roste na naší vlastní zahradě, můžeme jet klidně někam jinam.
No dobře, Pražák uznává, že Pražačka má určitě pravdu, že tulipánů může být vždycky o trochu více.
No a schválně jestli uhodnete, kde jsme byli. Vychytali jsme to tak akorát – hladina Seiny v tu dobu už začínala opadat… a sněhová kalamita měla přijít až o týden později.
No aspoň tam nebylo tolik turistů. Respektive byli asi všichni nacpaní tady… Pražák nechápe, jak se to Pražačce povedlo vyfotit bez lidí, pravděpodobně se jedná o prachsprostou fotomontáž, protože reálná hustota zalidnění v níže zachycené oblasti byla tak 3 turisti + 4 ajfouny na milimetr čtvereční.
Nejsme si úplně jistí, ale pravděpodobně se všichni mačkali tam, abychom si my mohli nerušeně prohlédnout zbytek Louvru. Kde je mimochodem k vidění strašně moc krásných věcí a i samotné prostory stojí za to. Ale ona celá Paříž je plná zajímavých věcí.
Trubky, oblouky… a tak.
A trhy samozřejmě. Ale díky zázraku zvanému globalizace ty hortenzie i phalaenopsisy vypadají stejně jak ty v našem Hornbachu. (A beztak jsou určitě z Indie nebo Kyrgyzstánu.)
Každého v Paříži ale zaujalo něco jiného. Pražák třeba obdivoval místní Invalidovnu, tj. domov pro válečné veterány, a také armádní muzeum…
Pražačka junior si zase řekla, že když my můžeme mít úchylku na kytky, tak ona může mít třeba metro.
Kdo ví, třeba to je to, čemu se říká, že je někdo metrosexuál? Každopádně stanice Arts et Metiers se umístila v žebříčku top nejlepší světové metrostanice, (klidně na to klikněte, otevře se to v novém okně) tak jsme tam nemohli samozřejmě nejít. (Pořád nevíme, jestli nám někdy Pražačka junior odpustí, že tu top jedna – v Neapoli – uvidíme sami… a to tam nejedem ani kvůli tomu.)
My jsme spíš pořád tak nějak na ty kytky no.
Jak to říkal pan prezident… kytka sem, kytka tam? Toto by se nám ale opravdu líbilo.
A pro fajnšmekry i technologický detail. Je to totiž dost hustý. Když nám někdo koupíte v Praze dům, taky to takhle osázíme.
A taky jsme na sýry, i když si nejsme úplně jistí, jestli tohle už není i na nás moc.
Jo a taky se nám líbí staré nábytky a takové věcičky. Tohle bylo nějaké výběrové vetešnictví.
A co teprv strašidelní chrliči na katedrále Notre Dame! Váže se k nim jedna legendární legenda, kterou si už ale zrovna nepamatujeme. (Ale podle kámošky Wiki jsou to nejznámnější chrliče na světě. A „vyvrhují děsivý živel potopy mimo posvátné tělo chrámu.„)
Zato vám ale na požádání můžeme vyprávět o poličce pod polštářem v Hotelu Vintimille. (Druhou noc už jsme spali v úplně jiném hotelu.) Některá překvapení jsou opravdu velice milá…
No kromě návštěvy Paříže jsme taky třeba pozvali na oslavu narozenin Jabba Hutta. I když jen marcipánového.
No ale hlavně přišlo konečně to jaro. Na to jsme se už fakt těšili.
Tak si ho taky užívejte a mějte se pěkně.
pražáci na vesnici 