Itálie, část třetí – Campiglia Marittima

Campiglia Marittima, ačkoliv se toho o ní v žádném průvodci moc nedočtete, je určitě jedním z nejkrásnějších měst v Itálii a její historie určitě sahá až někam k počátkům současné civilizace.

My jsme na ní narazili náhodou při hledání vhodného ubytování, a to díky zejména poloze blízko (tj. asi deset minut autem) od pláže a zároveň v celkem přijatelné dojezdové vzdálenosti do míst, kam jsme se chtěli vypravit – Pisa, Siena, San Gimignano…

Bydleli jsme přímo v tomhle historickém centru. Jediná nevýhoda byla snad, že tak jako asi všechna italská města je tam Zona a traffico limitato, což je něco jako zákaz vjezdu turistů… takže se parkovalo na parkovišti opodál. No a co. Hlavně když tam mají kočičky.

Mimochodem tohle je přímo ulička, ve který jsme bydleli. Kočka se vzorně přišla představit hned první den. A když přišla i druhá, přemýšlel Pražák málem o emigraci…

Městečko je plné křivolakých uliček a příkrých stoupání.

A všude se pod okny suší prádlo.

A všichni pěstujou kaktusy a sukulenty. (Jistě že jsme si taky lísteček přivezli k zakořenění a rozmnožení!)

No není to krása?

A byt, ve kterém jsme bydleli, byl jeden z takových. A uvnitř zařízený stylově v historickém duchu. Pravda, Pražáček se první večer trochu bál, jestli tam není i dobové strašidlo pod postelí, ale už druhý den si i on zvyknul.

Na vrcholu městečka na kopci stojí zbytky starého hradu. A je odsud parádní výhled do okolí.

K pláži se přijíždělo přes pás strašidelného lesa, který se vine podél celé pláže. Vyloženě fotogenická záležitost. A to ještě na fotce neslyšíte ty cikády.

A ta pláž?

Jmenuje se to Parco Costiero di Rimigliano a ačkoliv jsme si původně mysleli, že třeba prozkoumáme postupně víc pláží… no nebylo to potřeba. Písek, voda, vlny, klid, tak co ještě hledat.

Je pravda, že celá pláž má asi 6 km a na některých místech jsou k dispozici takové ty turistické služby jako stánky, lehátka a podobně… A dokonce jedna část se označuje jako La spiaggia dei cani čili psí pláž. Tam jsme se ale ani podívat nešli, protože Pražák byl uražený, že nemají taky pláž kočičí.

Těchhle chlupatých míčků je tam všude plno. Údajně je vytváří vlny a vítr na pobřeží z mořské trávy, která se jmenuje Posidonia Oceanica.

A to je dneska asi všechno. Pokud někdo víte o nějaké kočičí pláži, můžete nám dát tip. My vám za odměnu příště povíme, kde je v Itálii středověký Manhattan a taky jedno z nejkrásnějších a nejvíc historických míst!

 

Napsat komentář