Figyelem! Sör!

Aneb Dovolená III. Opět koťátka, krevety, ale i guláš, paprika a koblihy. A výlet lodí. A kdo dočte na konec, tak opět jedno zásadní, ale tentokrát velice praktické zjištění!

A jedno sarančecí křídlo, které jsme našli na terase.

Respektive my jsme našli nejdřív celý saranče, ale pak ho našly i místní kočky…

Výlet lodí do Kotoru

V naší vesnici Igalo jsme se nalodili a nechali se vézt přes celý Kotorský záliv. Cestou jsme minuli krásně rezavý opuštěný přístav. Za dob Jugoslávie tam prý pracovalo kolem 3000 lidí. Dnes je opuštěný.

Ale hned kousek dál zase staví Ázerbajdžánci nějaké mega-super-centrum, takže smutno na břehu určitě nebude.  Doplavali jsme až ke dvěma ostrůvkům. Jeden je opravdickej a druhej uměle vyrobenej, snad kvůli tomu aby tam mohli postavit kostel kolem nějakýho vzácnýho obrazu.

Jmenuje se to Our Lady of The Rocks. Pozor neplést prosím s whiskey on the rocks.

Je to pravoslavný kostel. S bimbajícím čímsi a hezkými dřevěnými stropy.

A ještě nějaká zvláštní asi ozdoba.

Někdo se při té příležitosti zchladil…

… někdo intenzivně dokumentoval. A někdo dokumentoval toho, co dokumentuje, to je jasný.

Někdo má asi rád velký děla.

No a pak se plulo zase dál.

Doplavili jsme se do města Kotor.

Všudypřítomné fotogenické lampičky…

A zákoutí… nebo záokní.

Otázka pro naše pravidelné čtenáře – balkón, lodžie nebo terasa? Ha?

A pak jsme si odběhli do Číny na velkou čínskou zeď…

… a nebo to jsou kotorské hradby, no.

Další zastávkou bylo městečko Perast. Kdysi rušný přístav, dneska krásně opuštěná vesnička. Trochu deja vu…

Kameny na ten kostel jsou dovezený myslímže z Korčuly. A jestli jsem to dobře pochopil, tak jim za ně dali 10 kg zlata. A jestli jsem to pochopil blbě, tak nevím.

Lvi dohlíží na správné sušení krajek. Normálka.

I tady měli lampičky.

Jelikož bylo jen něco málo přes třicet stupňů, možná bylo místním dost zima.

Gastronomická vsuvka No. 1

Našli jsme krámek, kde prodávali čerstvé mořské úlovky. Vzhledem k absenci pořádného kuchacího náčiní jsme se omezili na krevety. Teda gambori.

V terminologii krevet je trochu bordel. Na jídelních lístcích se to hemží různýma jménama, gambori, scampi, shrimps, prawns a kdo ví co ještě… Pražák se tomu snažil přijít na kloub. Zjistil přitom, že zčervenání při vaření souvisí s temolabilitou barviva crustacyaninu a taky s astaxanthinem. Taky zjistil, že krevety mají kratší nožičky a drápky na dvou párech, zatímco garnáti delší nožičky a drápky na třech párech. Taky zjistil, že jinak je to dost složité. Jedná se o spoustu různých živočišných druhů, jediné co mají společné, že patří do podkmene korýšů. A prý je to složité i pro korýšology. Jen si klidně počtěte třeba tady a tady.

No ale tohle je to hlavní.

Rybu jsme nechtěli kuchat, tak jsme si jí dali v restauraci. Tohle je orada. Většinu rybích a mořských jídel tam servírujou s bramborama s listovým špenátem.

Kočičí vsuvka

Koček bylo spousta, všechny většinou plachý a podvyživený. Houfně se seběhly při vůni jídla, které se snažily ukořistit… a pak se hned dostat do bezpečné vzdálenosti. Tak kdo to měl vědět, že to jedno kotě, který se nechá pohladit, s náma bude chtít rovnou bydlet?

Což o to, roztomilý to je…

… i hravý…

… akorát by to nemuselo kadit po pokoji, no. Ale pak jsme přišli na to, že to Yoda.

No, radši už konec kočičí vsuvky.

Skútr

Jednou z posledních atrakcí, kterou jsme v Černé hoře vyzkoušeli, byla jízda na skútru. Zde krátký sestřih.

Magyarország

Pro rozpůlení cesty domů jsme si vybrali zastávku v Budapešti. Naštěstí jsme stihli projít aspoň většinu centra, než se úplně zkazilo počasí a déšť nás vyhnal pryč.

Budapešť je krásné město.

Antikvariát. Vše za 300… Forintů, což jsou dost srandovní peníze. Přiznám se, že do té doby jsem z bankomatu nikdy desetitisícovou bankovku nevybíral… Ale na koruny stačí plus minus ubrat nulu na konci, takže se člověk docela dobře orientuje.

Synagoga…

A bazilika sv. Istvana… asi jako Štěpána.

Bohužel nebylo úplně fotografické počasí, no.

Ale lampičky tam naštěstí taky měli.

A maďarština je mimochodem hrozně zajímavej a hezkej jazyk. (Jen vydržte číst ještě chvíli a uvidíte!)

No ale hlavně…

Gastronomická vsuvka No. 2

Gulyas.

Paprikas csirke.

Lecsó.

Paprika. (Vidíte jak nám ta maďarština jde.)

To všechno se prodává na tržnici Nagy Vásárcsarnok. (V jejím druhém patře to je ale regulérní vietnamská tržnice, Holešovice v dobách největší slávy, akorát tam nejsou Vietnamci ale Maďaři, no…)

K snídani jsme si zahráli na Homera.

Ale teď to hlavní. A důvod, proč se učit maďarsky.

Kdyby vás někdo pozval na „SÖR“ (čte se „SER“)…

do baru KAKAS (čte se „KAKAŠ“)…

… nemá to vůbec co dělat s exkrementy. Prostě s vámi chce jít na pivo do baru, který se jmenuje Kohout.

Tak na zdraví a mějte se krásně!

BONUS

Komu to ještě nestačilo, pro toho máme ještě přílohu – dopravní speciál o tom, jak se cestuje na Balkán, stačí kliknout tady.

Poznámka pod čarou

Jestli měl někdo potíže se zobrazením fotek v minulém příspěvku, už by mělo být všechno v pořádku. Můžete si to ověřit a doprohlídnout.

Zpět na hlavní stránku.